Co přinesl týden 3. 4. – 10. 4.
„Přijímačky, jak je známe, vystavují děti zbytečnému, neadekvátnímu stresu a obavám z neúspěchu. Jsou postavené na hledání chyb, záměrně složitém zadávání úkolů, nadstavbové látce, která se ve školách neprobírá, a časovém tlaku na splnění zadání. Primárně ověřují znalosti, méně již dovednosti, a již vůbec žádným způsobem hodnotové postoje, nadšení a zápal žáků pro další aktivity. Zásadně rozšiřují nerovnosti mezi dětmi ze znevýhodněného prostředí, protože rodiny ze sociálně slabší třídy, ale mnohdy i z té střední, si nemohou dovolit platit vysoké náklady na přípravné kurzy,” píše Tomáš Vokáč v komentáři pro EDUzín.
Na podzim by vláda měla dostat ke schválení v pořadí již šestý Dlouhodobý záměr vzdělávání České republiky, a to pro roky 2023–2027. Měl by v konkrétních krocích popsat, jakým způsobem chce stát postupovat během další fáze realizace Strategie 2030+. Pro kraje bude dokument sloužit jako základ pro přípravu jejich vlastních dlouhodobých záměrů, včetně v poslední době hodně diskutované otázky kapacit škol a zápisů nových škol do školských rejstříků. Příprava dlouhodobého záměru již prošla veřejným připomínkovým řízením, ve kterém se sešly více než dvě stovky připomínek, a v polovině května by měla výsledný dokument dát k dispozici krajům.
Bude to více než dvacet let poté, kdy tehdejší vláda Miloše Zemana schválila dlouhodobý záměr s pořadovým číslem jedna. Vznikl jako prováděcí předpis k tzv. Bílé knize (celým názvem Národní program rozvoje vzdělávání v České republice), první koncepci českého polistopadového školství, která fakticky završila reformní úsilí 90. let. Výrazný vliv na ni měly iniciativy, které se snažily o reformu „zdola“ – například NEMES (Nezávislá mezioborová skupina pro transformaci vzdělávání) nebo PAU (Přátelé angažovaného učení). A také lidé, kteří se ve 2. polovině 90. let dostali na ministerstvo školství a podle Jana Kovařovice, jednoho ze spoluautorů Bílé knihy, spolupracovali nejen s reformními iniciativami doma, ale také měli přehled o dění v Evropě a ve světě a dobré kontakty do zahraničních institucí jako OECD.
„Do roku 1989 jich část tiše seděla ve výzkumných ústavech a pracovala tzv. do šuplíku. O tom, co se děje ve světě, ale byli dobře informovaní. Znali lidi a znali i tehdy aktuální materiály, okamžitě po roce 1989 se snažili dát tuto svou znalost maximálně do praxe,“ vzpomíná Jan Kovařovic na své tehdejší spolupracovníky. Devadesátá léta jsou v jeho vzpomínkách dobou plnou nadšení. „Měli jsme kroužek lidí, který se každý týden v pátek ve čtyři hodiny, po úředních hodinách, scházel – hodiny jsme debatovali, co by se mělo dělat a co je rozhodující,“ vzpomíná na tehdejší atmosféru.
Už v 90. letech vzniklo několik analytických studií a zpráv, které připravovaly půdu pro Bílou knihu, jejich vliv na školní praxi byl ale spíše omezený. Jeden z prvních takových dokumentů vyšel pod názvem Kvalita a odpovědnost (1994). „Na tom názvu jsem se podílel a jsem na něj velmi pyšný. Chtěli jsme ukázat dvojí stránku nové reality – že jsme svobodná země, ale že jsme také zodpovědní ve svém úsilí dosáhnout stanoveného cíle,“ říká Jan Kovařovic a hned také dodává, že tuhle knížku nejspíš nebude mnoho lidí znát, protože česky vyšla jen jako listinný materiál a nebyla nijak dál šířena. „Vytištěno bylo pouze omezené množství anglického překladu, které pak náš tehdejší ministr školství mohl rozdávat na zasedání ostatním ministrům,“ vzpomíná s trochou nadsázky. V roce 1999 byla publikována Zelená kniha – České vzdělání a Evropa a v roce 2000 zahájilo ministerstvo školství vyhlášením veřejné diskuse Výzva pro 10 milionů přípravu nového programového dokumentu, Bílé knihy.
Na podzim 2001 Bílou knihu schválila vláda a spolu s ní také myšlenku, že na základě této koncepce bude připraven další dokument, který konkrétně pojmenuje kroky, jimiž se koncepční dokument má v praxi realizovat – první „dlouhodobý záměr“ byl zveřejněn několik měsíců poté s tím, že bude každé čtyři roky revidován. S reformou státní správy, která v roce 2000 výrazně posílila vliv místních samospráv na školství, se dlouhodobý záměr stal základem také pro strategické plánování pro rozvoj školství na úrovni kraje.
Pro školství na přelomu tisíciletí nastavil tyto strategické linie:
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
Chcete přispět do diskuze? Stačí se jen přihlásit.