V iniciativě ASAP se sešli lidé, kteří již několik let pomáhají v rámci kolektivu Ciocia Czesia zajistit Polkám v naší zemi legální přerušení těhotenství. „Po téměř třech letech práce v oboru interrupcí dobře známe praktické stránky reprodukčního zdraví v ČR a jsme si vědomy*i i slabin a zásadních problémů, které vycházejí nejen ze samotného českého zákona, ale také ze zvyklostí a přístupu nemocnic,“ píše ve své zprávě ASAP.

Dostupnost umělého přerušení těhotenství z osobních důvodů v ČR není tak snadná, jak by nejspíš většina lidí čekala. Interrupce je u nás možná z vlastního rozhodnutí do 12. týdne těhotenství, ze zdravotních důvodů do 24. týdne. Pokud jste si mysleli, že tento zákrok hradí pojišťovna, jste částečně na omylu. Pojištění ho pokrývá pouze v případě zdravotních komplikací. Potrat na vlastní žádost je zpoplatněn a podle zjištění ASAP nyní poplatek činí až 27,49 % minimální mzdy. Může se tedy jednat o poměrně zásadní zásah do rozpočtu osoby, která interrupci potřebuje. V Česku na rozdíl od řady jiných zemí neexistují nízkoprahové podpůrné iniciativy, které jsou v případě nouze schopny ženě poskytnout finanční pomoc. Některým lidem proto nezbývá nic jiného než porodit dítě, které si nemohou dovolit.

Cena výkonu se liší podle toho, zda se jedná o farmakologickou interrupci, miniinterrupci do 8. týdne nebo chirurgickou vakuumaspiraci po 8. týdnu těhotenství. Zpráva ASAP uvádí průměrnou cenu v celé ČR za miniinterrupci 3913 Kč, za interrupci po 8. týdnu 4755 Kč a podání „potratové pilulky“ 4079 Kč. Výše poplatku se ovšem liší v jednotlivých krajích s tím, že nejnižší je v Královéhradeckém. Za miniinterrupci se tam průměrně platí 2820 Kč, zatímco ve vedlejším Pardubickém poplatek přijde průměrně na 5250 Kč. 

Světová zdravotnická organizace považuje užití pilulky za bezpečnou metodu přerušení těhotenství až do 12. týdne od početí. Variantu podstoupení potratu v domácím prostředí označuje za efektivní, lépe přístupnou a také posilující. V České republice podle zprávy ASAP přesto dosud převládají miniinterrupce. Má to několik důvodů: především podání pilulky u nás musí být provedeno zdravotnickým personálem ve zdravotnickém zařízení poskytujícím zdravotní služby formou lůžkové péče. Pacientka se musí na gynekologicko-porodnické oddělení nemocnice dostavit hned dvakrát – k podání léku s obsahem mifepristonu a po 36-48 hodinách pro druhou tabletku s misoprostolem. Dalším důvodem je, že poplatek za farmakologické přerušení těhotenství je ve většině nemocnic vyšší než za miniinterrupci. Třetím je pak délka doby, v níž lze těhotenství ukončit. Většina nemocnic potratovou pilulku podává v souladu s doporučením Státního ústavu pro kontrolu léčiv pouze do konce 7. týdne, zatímco miniinterrupce je možná do 8. týdne a vakuumaspirace do 12. týdne.  

Zpráva ASAP vyvozuje, že české zdravotnictví znepřístupňuje všeobecně uznávaný bezpečný způsob ukončení těhotenství, aniž by k tomu byly uvedeny zdravotní důvody. V jiných zemích Evropy je situace odlišná – existuje tam možnost provedení interrupce pomocí pilulky mimo zdravotnické zařízení, tj. doma, a to až do 9. týdne. Případně je vyžadována návštěva zdravotnického zařízení pouze pro podání první pilulky. 

Potíží České republiky je, že její zákon o umělém přerušení těhotenství vznikl kdysi dávno v roce 1986. Tehdy bylo samozřejmě nepředstavitelné, že by se interrupce směla provést doma. Tato letitá právní úprava také stanovuje, že interrupce nesmí být provedena cizinkám, které se v naší zemi zdržují pouze přechodně. Protože v osmdesátých letech neexistovala Evropská unie, panují nesrovnalosti ohledně toho, zda je, nebo není legální provést potrat občance jiného členského státu bez trvalého pobytu v ČR. Ministerstvo zdravotnictví sice vydalo v letech 2016 a 2021 stanovisko opakovaně potvrzující nárok občanek EU na interrupci v ČR, které v roce 2021 podpořil i ombudsman. Česká lékařská komora lékaře přesto varovala, aby se v rámci své právní ochrany do umělého přerušení těhotenství cizince raději nepouštěli. Diskuze o výkladu zákona vzbudil příliv polských žen, které ve své zemi čelí tak přísné regulaci potratů, že je může ohrozit na životě. 

Nejednoznačnost a rozpory ve vyjádřeních vedly řadu českých nemocnic k neochotě provádět interrupce ženám z jiných států EU bez trvalého pobytu v ČR. Iniciativa ASAP kontaktovala 78 gynekologických oddělení veřejných nemocnic ve všech 14 krajích a zjistila, že 41 % z nich odmítá takové osobě provést potrat, dalších 12 % zařízení nedokázalo jednoznačně odpovědět. Souhlas s poskytnutím zdravotnického výkonu vyslovilo bez váhání 47 % oslovených nemocnic. Odlišná situace bude na soukromých klinikách, na které koneckonců odkazovali i někteří lékaři z nemocnic odmítajících „potratovou turistiku“. Otázkou je, kam se v těchto zařízeních vyšplhá cena.

Ilustrační foto: Lili Kovac / Unsplash