Často člověk tvoří proto, že neumí netvořit.
Protože kdyby netvořil, něco by v něm zůstalo nedořešené.
Jsem toho důkazem.
Umění pro mě nikdy nebylo jen obrazem na zdi. Je to způsob, jak se dívat na svět. Jak si všímat věcí, které mnozí přehlédnou – struktury kůry stromu, ticha těsně před bouřkou, zvláštního pocitu po probuzení ze snu, který se celý rozplyne, ale emoce zůstane.
Často se mě lidé ptají, kde beru inspiraci. A já vlastně nevím, jak na to odpovědět jednou větou. Někdy přijde z přírody, jindy ze snů, někdy z obyčejné procházky se psy. A někdy nepřijde vůbec – a i to je součást tvorby.
Možná je umění právě o tomhle.
O pozornosti. O zpomalení. O schopnosti dívat se jinak.
A možná i o odvaze pustit se do něčeho, u čeho předem nevíme, jak dopadne.
Občas slýchám větu:
A k čemu je vlastně umění dobré?
Jestli to není jen něco „navíc“. Něco sice hezkého, ale zbytného.
A přitom mám pocit, že je to přesně naopak.
Umění je důležité, protože bez něj bychom přišli o vnitřní svět.
A člověk bez vnitřního světa je snadno ovladatelný, unavený a prázdný.
Umění nás udržuje živé.
Ne prakticky.
Ale lidsky.
Připomíná nám, že nejsme jen výkon, funkce a seznam úkolů. Že nejsme stroje. Dává prostor věcem, které se špatně měří – pocitům, tichu, nejistotě, snům, otázkám bez odpovědi.
A právě tyto části člověka mají tendenci se v každodenním životě vytrácet jako první.
Ve světě, který nás nutí pořád někam spěchat, je umění jedno z mála míst, kde se můžeš zastavit. Nemusíš všemu rozumět, nemusíš nic dokazovat, nic hodnotit. Jen být. Dívat se. Cítit.
A to je dnes vlastně dost odvážné.
Protože teprve když zpomalíme, začneme si všímat věcí, které běžně míjíme – barev v krajině, světla mezi stromy, vlastních pocitů.
Umění je jiný jazyk. Jazyk, kterému rozumíme spíš tělem než hlavou.
Ne všechno jde říct nahlas. Některé věci se v nás odehrávají beze slov – ve snech, v náladách, v podivných pocitech, které neumíme pojmenovat.
Když tvořím, čas se chová jinak. Neřídí se hodinami, ale vnitřním rytmem.
Umění se nemusí chápat rozumem. Stačí, když se něčeho dotkne.
O autorce textu: Romana Jirásková. Bydlím a vytvářím obrazy a malby na Praze 13. Mou tvorbu můžete prozkoumat ONLINE. Kontaktujte mne, pokud máte zájem navázat spolupráci či mi jen dát zpětnou vazbu na mou tvorbu. Děkuji!
