Sdílíme výzvu k veřejné sbírce. Text ke sbírce je převzatý z portálu DONIO. Pozn. redakce.: Za propagaci této sbírky na portálu iPRAHA13 platí Místní organizace hnutí Starostové a nezávislí z Prahy 13. Informace o předplatném a pravidlech pro komerční články najdete na speciální stránce.
Jmenuji se Hana Hráčková, jsem máma tří holčiček – Amálky, Viktorky a Žofinky. Moje holčičky jsou trojčátka, která se narodila ve 24. týdnu těhotenství. Každá vážila jen něco přes půl kilogramu. Místo prvního objetí na porodním sále jsme dostali jen krátký pohled přes inkubátor… a pak začal dlouhý boj o jejich život. Děvčátka trávila měsíce v různých nemocnicích, ale i přesto jsem byla každý den s nimi, s každou. Byly to dlouhé měsíce plné operací, infekcí, pípání přístrojů, oživování a neustálého strachu, jestli budou žít. Po 8 a půl měsících jsme byli všichni společně doma, i s přístroji a kyslíkem. Bohužel nezačal zrovna vysněný život a predikci, že budeme mít doma „tři celoživotní ležáky“, jsme opravdu slyšet nechtěli. Jsme bojovníci. Nevzdali jsme to.
Vaše podpora pro nás není jen finanční pomoc. Je to naděje, která nás drží nad vodou ve chvílích, kdy už nemůžeme. Je to víra, že nejsme na všechno sami.
Dáváte našim dcerám šanci vyrůst v prostředí, které jim umožní být víc než jen “handicapované děti” a možnost poznávat svět, smát se, dělat pokroky. Pomáháte nám přetvářet bolest v sílu a strach v naději. Pomozte nám dopřát trojčátkům dětství, ve kterém se budou cítit bez bariér a limitů. Dětství, ve kterém i ony budou moci být jen dětmi.
I ta nejmenší pomoc může být pro nás tím největším zázrakem.
S láskou, pokorou a nekonečnou vděčností, maminka Hanka
Dnes mají holčičky osm let a stále vyžadují celodenní péči. Nezvládnou se najíst, obléct ani provést hygienu, ale ony se to jednou naučí. To je náš cíl – naučit je alespoň sebeobsluhu.
Všechny tři mají kombinované postižení – psychomotorické zpoždění, problémy s pohybem, sluchem, zrakem, mluvením i porozuměním. Bojujeme s epilepisií a učíme se žít s autismem. Nepřejdou samy ani pár kroků, ale s dopomocí už ano, nemluví tak, jak by chtěly… ale každý den se snaží. Každý den bojují. A my bojujeme s nimi. Každý drobný pokrok – slabika, kterou konečně vydají, pohled, kterým nám dají najevo, že rozumí – to jsou naše malá vítězství. Ale bez odborné pomoci, rehabilitací, asistence a obrovské trpělivosti a píle, bychom těch vítězství dosáhli jen velmi málo.
Nechceme polevit. Ale bohužel nemáme dostatek financí, abychom mohli naše statečné holčičky posouvat malými krůčky vpřed.
Naše kroky můžete sledovat na www.facebook.com/trojcatka.cz a na www.instagram.com/trojcatka.cz.
Naše každodenní realita je náročná, ale nikdy jsme nepřestali věřit v pokroky. A právě teď jsou pro nás dvě věci úplně nejdůležitější – rehabilitace, díky kterým naše holčičky mohou růst nejen fyzicky, ale i mentálně, bezbariérový bezpečný krytý dvorek, abychom mohli trávit čas i venku a další bezbariérové úpravy domu.
Rehabilitace – každý pokrok je pro nás zázrak
Bezbariérový dvorek: Holčičky tráví většinu času mezi čtyřmi stěnami. Buď jsou ve škole, nebo se doma učí a rehabilitují. Ven se dostanou málokdy. A i když se snažíme vytvořit jim bezpečný a podnětný domov, chybí nám jedno – prostor, kde mohou být skutečně dětmi. Chceme pro ně vybudovat krytý, bezbariérový dvorek, kde budou moci trénovat chůzi i jízdu na tříkolce na čerstvém vzduchu, rehabilitovat venku, kde se cítí svobodněji, pohrát si v písku, pohoupat se, nebo jen tak ležet a odpočívat. Chceme, aby měly místo, kde se z boje může stát hra. Kde si budou moci odpočinout – a být prostě jen dětmi. Dvorek jsme začali upravovat, ale bohužel na dokončení nemáme finance.
Pokud by se vybralo méně peněz – priorita jsou stále rehabilitace a bezbariérovost – dle vybraných financí rozhodneme, na co budou z výše uvedeného peníze uhrazeny. Pokud by se nám společně podařilo vybrat víc, využijeme finance na další bezbariérové úpravy domu – bezbariérová toaleta vedle pokojíčku, rozšíření dveří v domě na 90 cm, vybavení pokojíčku s úložnými prostory, které doposud nemáme, odstranění prahů či vybrourání dveří z pokojíčku přímo do jídelny, případně bezbariérový přístup na zahradu. Taky bychom potřebovali vozík za auto, který by nám moc pomohl přepravit vše, co holčičky potřebují a díky kterému bychom nemuseli jezdit dvěma auty na rehabilitace.

